Pryč je doba, kdy většina českých národovců stála bok po boku sjednocená odporem vůči  demoliberálnímu režimu a nadějí v tolik očekávaný úspěch na politickém poli. Naději záhy vystřídalo zklamání a představa sjednocení a spolupráce různých názorových proudů v rámci pronárodního hnutí se ukázala jako naivní. Někteří aktivisté nadobro rezignovali, někteří ještě po nějakou dobu pokračovali v politické práci, ostatní se realizovali ve všemožných projektech, z velké části virtuálních, nebo se začali utápět v rádoby filozofování a „geopolitickém“ blouznění.

Nejednalo se však o žádný rozpad pronárodního hnutí, nýbrž o očistný proces. Odešli lidé, kteří by stejně napáchali víc škody než užitku a jakékoliv účelové sjednocování se ukázalo jako kontraproduktivní. Zdravé jádro však zůstalo. Základ hnutí ve skutečném významu tohoto slova.

Tímto zdravým jádrem je pro mě Národní a sociální fronta. Národní a sociální nikoliv pouhým názvem nebo prázdnými hesly, nýbrž konáním a postoji svých aktivistů. Hnutí mladých idealistů s potenciálem oslovit širší vrstvy české mládeže, která je nejvíce zasažena bezduchým konzumem. Hnutí budující vztahy se zahraničními nacionalisty s vědomím, že jedině společnými silami je možno zabránit zániku civilizované Evropy a jejich původních obyvatel. V neposlední řadě pak hnutí moderní a dynamické, přizpůsobené realitě 21. století.

Proto stojím za NSF!

oleg