Abrahámovská náboženství mají dnes nezpochybnitelný vliv na život evropských národů. Zamysleme se nad nimi a zkusme si odpovědět: Proč by nacionalista neměl vycházet z "křesťanských" nebo "žido-křesťanských tradic"? A proč nestačí odmítnout islám jen kvůli pojídání vepřového, alkoholismu a nošení minisukní u našich dívek? Proč tvrdíme, že křesťanství není řešením problému Evropy, ale je jeho součástí?

Islám a křesťanství, i přes některá pozitiva,  jsou pro myšlenku přežití našeho rodu nepoužitelné hlavně pro svůj univerzalismus. To znamená, že pro křesťana a muslima je bratrem každý jeho souvěrec, bez ohledu na rasový a etnický původ. Třetí a nejstarší abrahámovská víra je jako jediná vázaná na krev. Židem se sice může nazvat každý, ale plnohodnotný Žid je jedině ten, kdo se narodí do židovské rodiny.

Vyrovnat se s křesťanstvím bude obtížnou výzvou. Tento reformovaný judaismus pro nežidy zapustil kořeny v Evropě už definitivně. Ale zkusme se na celou věc podívat pozitivně. Indoevropské národy žijí v Evropě cca 4000 let (naši předci přicházeli postupně, první z nich mezi lety 2000 až 1500 př. n. l.), ale křesťanství nás provází jen menší část tohoto období. Až do vlády císaře Konstantina ve 4. století se jednalo o okrajový kult. A nedotknutelnost panovníků vládnoucích z Boží vůle byla definitivně prolomena během francouzské revoluce popravou Ludvíka XVI. To znamená, že ze 40 století prožili Evropané v totalitě jediné pravé víry nějakých 1500 let. Jenom hlupák nebo komunista by chtěl tento odkaz smazat ze dne na den.

Říká se, že dějiny píši vítězové. A ti tvrdí, že monoteismus je vývojově výš než polyteismus. Dobrá. Je možné, že ano. Ale neztotožňujme monoteismus s abrahamovskými náboženstvími. Když si velkou část Asie podmanili v druhém tisíciletí př. n. l. staří Indoevropané, přijali za svou árijskou víru v jednoho Boha. Víru v Ahura Mazdu zvěstoval jeho prorok Zoroaster, neboli Zarathuštra. Víra v jednoho Boha je tedy u Áríjců možná ještě starší než u Semitů.

Na obranu křesťanství by někdo mohl namítnout, že za něj evropský svět nejvíc expandoval. Pro srovnání s expanzí předkřesťanskou ale nemusíme chodit až do dávnověku. Přijde někomu, že starý Řím expandoval málo? A co Vikingové, kteří oblehli Cařihrad, ovládli moře i řeky a 500 let před Kolumbem objevili Ameriku? Je to síla naší krve, která nás ženě kupředu. Ne slabost cizího pouštního náboženství. Srovnávat můžeme třeba i úroveň vědy z doby antiky s dobou raného křesťanského středověku. Ale nechceme tímto článkem ničí víru zesměšňovat.

Duchovní návrat do doby předkřesťanské není možný. Dnes už by prostě těžko lidé uvěřili v existenci vícero bohů. Pohanští bohové jsou použitelní jako metafory. Jako vyjádření ctností a živlů. Použitelné a žádoucí jsou pohanské hodnoty. Bojovnost, nepoddajnost, pohrdání slabým a vzývání silného atd. Tyto je nutno rehabilitovat. NS společnost nebude bránit neopaganismu, ale nebude jej ani aktivně podporovat. Oproti tomu abrahámovské víry je nutno postupně vytlačovat. Citlivě a nenásilně, špatným přikladem je komunistické tažení proti církvím.

Ateismus rovněž nebude mít žádnou oficiální podporu. Konzum z něho plynoucí Evropskou duši ničí. Jeho některé aspekty však může stát aktivně rozvíjet. Věda a důraz na rozum jsou typickým příkladem. Ateismus rovněž nemůže být oficiální státní doktrínou. Militantní ateismus je totiž také součástí problému.

Vyrovnání s islámem může být do budoucna rovněž velký problém. S ústupem křesťanství a rostoucím ateismem vzniká v Evropě duchovní vakuum, které agilně zaplňuje právě islám. Lidé víru potřebují a expanzivní islám na poptávku umě reaguje. Navíc kulturní marxismus likviduje přirozené ukotvení člověka ve společnosti (rodina, víra). Islám navrací obsah těmto pojmům, které Evropa postupně opouští. V tomto jsme zaspali, mladí Evropané toužící po těchto konzervativních hodnotách sáhnou raději po islámu než nacionalismu. To nesmíme dopustit. Islám sice ještě netrpí křesťanskou změkčilostí a sebemrskačstvím. Ale nutí věřící vidět v každém souvěrci svého bratra, ať je to třeba Pákistánec nebo černoch z Afriky.

Zdaleka ne vše z křesťanských dějin Evropy je špatné. Dejme nový život zapomenutým rytířským hodnotám věrnosti a cti u mužů. Vraťme dívkám jejich ženskost a přitažlivost. Po celý středověk a raný novověk se vznešení lidé řídili šlechtickými hodnotami urozených. A obyčejní lidé na venkově zase měli jako sedláci svůj zbožštělý a posvátný vztah k půdě, která všechny živí. Posvátné účtě se vždy těšila i žena - matka, která dávala vzniknout nové krvi.

Tyto principy si musíme osvojit tím spíš, že si je křesťanský středověk osvojil neoprávněně. Tedy od těch, kým nejvíce pohrdal. Vznešenost šlechty a rytířů vycházela z postavení knížecích družin ve starověku. Každé společenství, které vyprodukovalo dost jídla pro všechny a ješte nějaký přebytek potřebovalo ochranu. Tím, že jídlo nemusel obstarávat každý, mohli si lidé dovolit živit skupinu nejsilnějších bojovníků. Jejich povinností bylo bránit kmen a vládce, kterého obklopovali. Z této vrstvy silných ochránců vznikla později šlechta. A nová Evropa bude novou šlechtu na udržení své existence opět potřebovat. Kult ženy - matky, rodičky je snad ještě starší. Stejně jako uctívání slunce a úrodné půdy. Duchovní život našich dávných předků se točil kolem uctívání života, plodnosti, síly, úrody a rodiny (krve a půdy). Nikoli uctívání slabosti a utrpení (na kříži).

Z toho jasně vyplývá, že neusilujeme o žádné nové náboženské instituce nebo církve. Jde totiž o víc. O změnu hodnot. Nejvyšší hodnotou musí být přežití našeho rodu. Obdiv všeho silného a životaschopného. Z potřeby podřidit vše růstu národa učinit nejen přesvědčení, ale rovnou víru.