Recenze k albu Reconquista ruské NSBM skupiny M8l8th

Autor: E.X.

 

1. Reconquista 03:32

2. I Know the Day Will Come (Vím, že přijde den) 04:51

3. The Flame of Wounds and Blood (Plamen ran a krve) 05:48

4. Coup de grâce (Úder z milosti) 07:54

5. Noblesse oblige (Vznešenost zavazuje) 03:22

6. Épitaphe (Epitaf) 02:46

7. Storm Above Azov (Bouře nad Azovem) 07:35

  Celkový čas 35:48

M8l8th  

 

Dnes bych milostivému čtenáři chtěl představit nové album kapely M8l8th, kapela samotná prošla 3 fázemi vývoje a vždy hrála a i doposud hraje pravověrné NSBM. První fáze probíhala od roku 2003 do roku 2006, kdy byl zpěvák zatčen za rasově motivovaný útok (sám tvrdí, že šlo o sebeobranu) a následně byl i odsouzen. Ve vězení napsal velké množství nového materiálů M8L8TH a následně ho využil na albu „Unbreakable Faith – Nezlomná víra.“

Druhou fází prošla kapela od roku 2015 do roku 2018, kdy se přestěhovala do revolučního Kyjeva, vstoupila do pluku Azov a obnovila své pořádání koncertů Asgardsrei, ovšem na mnohem vyšší úrovni, než jak je pořádala v Rusku. Kolem kapely se zanedlouho v Kyjevě rozrostly i další projekty – oděvní značka, portál a pořadatel koncertů Militant zone, spravující jejich obchod Militant Store, ale také zde byla obnovena aktivistická skupina Wotanjugend, sdružení pro pomoc utečencům z Ruska - Russian Center, projekt Reconquista (informační portál) a literární klub Plomin, kapela se rovněž podílí na organizaci a správě Kozáckého domu, v tomto ohledu ji inspirovala silně italská Cassa Pound.

Třetí fázi kapela vyhlásila na začátku roku 2019, kdy uspořádala doposud světově největší NSBM festival, zahrála své doposud nejlepší vystoupení a začala nahrávat hned 2 nová alba. Tato fáze trvá dodnes.

Album samotné je uvedeno stejnojmennou písní Reconqiusta, kdy tato píseň funguje jako intro, že se jedná o intro se můžeme přesvědčit i na videu Ashardsrei 2017, kdy je video uvedeno právě touto písní a k ní je krátký rozhovor se zpěvákem M8l8th Alexeyem Thuleseekerem, podobně jsou vedeny i ostatní rozhovory s kapelami, vždy mluví člen a jako podkres hraje písnička od kapely, která zahrála na koncertě.

Druhá píseň I Know the Day Will Come alba je jedinou dříve nezveřejněnou skladbou alba a zabývá se klasickým tématem, že jednou nastane den obratu. Název i obsah skladby již dříve využily různé osobnosti nejen NSBM scény. Sám zpěvák se k ní vyjádřil. „Použitá píseň je věnována apokalyptickému popisu nadcházejícího Ragnaröku, protože: Nezáleží na tom, kolik hrdinů se shromáždí ve Valhalle: nikdy jich totiž nebude dost, když vlk přetrhne svůj řetěz.“ (Edda). Texty skladeb vznikly v roce 2008, kdy byl Alexey ve věznění a čekal na své brzké propuštění.

Vím, že přijde den minulých staletí,

Zřím příchod bouře, přinášející konec časů,

Víra Asátrů žije v našich myslích,

A smrt naší rasy dlí pod ledem...

Třetí píseň je předělávkou stejnojmenné ze split alba Nezhegol a M8l8th Wotanjugend a oproti starší verzí má jasnější zvuk a několik hudebních vylepšení.

Další tři písně pocházejí ze společného projektu - EP zpěváka francouzských Peste Noire (Kommando Peste Noire – K.P.N) a ruských M8l8th. EP nese název Coup de Grace, který již může být znám pozornějšímu posluchači ze stejnojmenného projektu Michaela Moynihana, ale nenechme se mýlit, Moynihanův experimentální neofolk nemá s tímto nic společného. Název Coup de Grace pochází z francouzštiny zpěváka K.P.N Famineho a znamená Úder z milosti či jak jej používá M8l8th Udar Miloserdiya. Samotné slovní spojení pak odkazuje na tajemnou postavu outsidera, rváče a divokého rytíře Bertrana de Born, o kterém Dante Allighieri prohlásil: „Arma poetasse t.j. Zpíval o válkách.“ Samotné postavě Bertrana de Born se budu věnovat ještě níže.

Zpěvák K.P.N. na albu ustoupil od svých groteskních hudebních kompozic, experimentátorství a přijal drsný hudební výraz black metalu 80. let, což se potvrdilo i na obalu LP Coup de Grace, které odkazuje na metalové plakáty ze začátku 80. let či je „inspirováno“ plakátem filmu Rollerball z roku 1975. Ostatně k retro výrazu té doby se obrací i plakát festivalu Asgardsrei 2018 pořádaného kapelou M8l8th v Kyjevě.

Tyto tři skladby jsou pro obě kapely dosti netypické, protože M8l8th dodali zvuk a ustoupili v nich od svých témat – 2. sv. války, národního socialismu, německé poezie a teutonského ducha, jak je můžeme slyšet kupříkladu na jejich předchozím plnohodnotném albu Sága o černém marši (2013), kdy dotyčné pojednává o počáteční fázi operace Barbarossa, až po drtivou a depresivní porážku německé armády – takto kapela pracuje na albu i se svým zvukem. Či jak již zmíněné otevřeně prezentují ve svém vedlejším projetu A-kult.

 Obal-plakat

Poslední skladba alba je předělanou skladbou z LP Storm over Azov, avšak je zde zpívána v mnohem veselejším hávu, je v ní slyšet velká radost z agrese a násilí. K samotnému LP Storm over Azov 2016 vyšla jako obal předělaná grafika Lawrence Sterne Stevense, kterou vytvořil pro knihu Undying Monster od Jessie Kurishe.

 Ilustrace

 

Básník války

 

De Born vyrůstal na hradě Autafort ve francouzské Akvitánii, kde se stýkaly tři středověké světy - ten francouzský, anglický a španělský, což zde vytvářelo specifickou kulturní směs. V mládí z hradu vyhnal svého bratra, což v té době vzhledem k jeho povaze nebylo nic neobvyklého.

V poezii vynikl nejprve tím, že skládal v té době oblíbenou trubadůrskou poezii, než se posunul k vlastnímu svéráznému poetickému výrazu. Složil kupříkladu báseň, která jistým způsobem určitě souzní s Faminem, zpěvákem Peste Noire, kdy Famine má slabost pro vše středověké, rurální, svérázné a francouzské, jak ostatně sám popisuje ve svém rozhovoru s Nathanem T. Birkem v magazínu Zero Tolerance. Báseň je ve stylu trubadůrské poezie fin amor, t.j. oslavou dokonalé netělesné lásky.

„Ať nemám nic než nedělený hrad,

ať musím v jedné věži vysedat

se čtyřmi dědici a jist jen hrách

ať nemám stráže u svých bran i vrat,

ať nemám pro své střelce zbroj i šat

-nechci-li zůstat u vás ve službách... „

Když by nicméně Bertran de Born skládal pouze poezii fin amor a opěvoval svou nedostupnou Bel-Senhor, byl by pouze jedním z mnoha francouzských trubadůrů, stal se ale známým především díky svým sirventes, t.j. posměšným, groteskním, aktuálním veršům a byl také jejich průkopníkem. S dotyčným albem nicméně přímo nesouvisí a tak se jimi nebudu na těchto stránkách zabývat.

Co ale může být pro čtenáře zajímavé je to, že Bertrand měl prudší povahu a byl svou duší válečník, jeho opravdovou vášní byla jen poezie a válka, v níž nacházel smysl své existence a naplnění rytířského ideálu, jenž v jeho očích splýval s ideálem válečníka, jak dokládají ostatně i jeho verše:

„Mám rád, když se pán nechce bát

a jede v čele uprostřed,

to potom všichni napořád

vyrazí jako jeden sled

do nejlítější vřavy,

že mají pána za příklad,

ženou se jako stádo z vrat

a nic je nezastaví,

vědí, že ve cti bude stát

jen kdo se uměl bít a rvát...“

Jeho životní motto znělo: „Baroni, buďte zdrávi! Zastavte města, vsi i hrad a veďte války, ty mám rád!“ Což přímo souzní i se skladbou Noblesse oblige. Bertran neměl rád neurozené zbohatlíky, půjčky, Židy, měšťany, kupce, lichváře, kramáře, hospodské, poddané, co ohnou hřbet, kupeckou morálku a svět bez boje. Válka pro něj znamenala prostou, čistou věc a v jistém smyslu i pravdu. Vážil si obětování, vojenské cti, závazku k pánovi, elitářství, vybraného chování, galantnosti. K smrti nenáviděl chátru. V zlosti ke světu, který nenáviděl, složil verše.

„Vídám rád, když do kebulí tříská chámy bič jak muly. Jen zbohatnou, hned se tulí k šlechtě. Denně tucty tři nejmíň by jich uhynuly, kdyby bylo po mé vůli. A nechť mi nazítří i má paní selže, lžu-li...“

A pak pokračoval.

„Kdo je mírný k svému chámu, vede hojen ke lsti, klamu. Sám si, hlupák, kope jámu, přes hlavu mu přeroste. Nutno včas mu rozbít tlamu, dřív než sedne na halamu pýcha, která na sprosté kupčení jen myslet dá mu...“

Ke křesťanství měl poněkud rozporuplný vztah, podporoval reconquistu, jeho ideálem v tomto ohledu byl solární Kristus Invictus, vítězný Kristus válečník, pro církevní půtky a moralizování neměl pochopení. Křesťanský zápal, slova o Bohu, víře, svatých v jeho písních avšak takřka nenalezneme. Ve své době byl velmi nietzscheánskou postavou, vůle k životu a vitalismus by určitě dobře charakterizovaly jeho snažení.

„...Slaboch je král, jenž stížnostmi čas tratí,

místo co by ved v boj své oddíly.

Spíš rozpoutati požár zběsilý

by měl král Filip, než se koncily,

na nichž se s církví hrdlí, zdržovati...“

Proto je poněkud paradoxní, že dožil v cisterciáckém řádu. Vybral si ho nicméně proto, že stál o mnichy vzdělané, bojovné a politicky angažované, Dante Allighieri mu ale na druhé straně přisoudil v Božské komedii místo v pekle!

 

Hudba a estetika

 

Black metal je velmi široký žánr a můžeme v něm nalézt od silně filosofických a náboženských kapel, jako je třeba Deathspell Omega či Dissection i velké množství kapel parodických, jako třeba čeští Umbrtka či Averzus či světovější Black Satans (Černí Satani zní asi za vše). Tak v black metalu, jakožto radikálním žánru můžeme nalézt spoustu kapel radikálních a to nejen svými prohlášeními. Ostatně uznávám, že působí minimálně „hloupě“ pokud kapela zpívá o zabíjení, genocidách, masových vrazích a v rozhovorech členové přiznávají, že jsou květinkové děti, vegani a post-feminističtí hipsteři.

Cesta zvolená kapelou M8l8th jde úplně opačnou stranou, ne jen, že kapela má své nesporné hudební kvality (i když si osobně myslím, že hudebně v současnosti ustrnula), ale také se nebojí transgrese v reálném světě. Vzpomeňme třeba na slavnou vraždu Euronymuse od Varga Vickernese či „jakože“ sebevraždu Deada, ale vraždy se nevyhnuly ani kapelám Faust, Absurd či Dissection. Zpěvák se kdysi vyjádřil, že vraždou přestoupil do světa akauzálna a že mu to změnilo život i pohled na svět. Pro M8l8th black metal ztělesňuje elitářskou hudební vzpouru proti sekulárnímu a materialistickému pohledu na svět. Z kapely M8l8th lze cítit pravou touhu po válce.

Smysl otevřeně NSBM projektů vidím v tom, že pokud bude umožněno hrát těmto projektům, nebudou rovněž perzekuovány umírněnější vlastenecké, či etnické pohanské kapely a jasně se vymezí, co NSBM ještě je a co už není. Pro rozšíření hranic svobody mají tyto kapely smysl a pokud dělají svou hudbu dobře, jsou zajímavé a hlavně autentické, tak nevidím důvod proč je nepodpořit. Nikdo totiž nikdy neřekl, že black metal má být tolerantní slabošská hudba s ústupky a že má propagovat politicky korektní názory a pohodlnost.

Závěrečná kritika

 

Jak jsem již ale zmínil, album Reconquista nepředstavuje téměř nic zbrusu nového a pro posluchače neslyšeného, to samé se týká i některých grafických prezentací alb a LP od M8l8th. Samotné album, ač je pěkně graficky vyvedené, tak působí dojmem, že kapele již došly hudební nápady a na Ukrajině se angažuje spíše organizátorsky, než uměleckou tvorbou. Rád si tedy počkám na další 2 slibovaná alba a rád na ni změním svůj dosavadní názor.

 

Zdroje:

Jiří Kovařík, Meč a kříž: (1066-1214) - Rytířské bitvy a osudy 1., 2005, 280 s.

Kol. autorů, Meč a píseň, 1970, 332 s.

Kol. autorů, Vzdálený slavíkův zpěv - Výbor z poezie trobadorů, 1963, 290 s.

Překlad veškeré poezie Emanuel Frynta.

http://militant.zone

https://www.metal-archives.com/

https://en.metapedia.org

https://blackivorytower.com

Menu

Sdílejte s námi

.

.

.

.